úterý 15. dubna 2014

S Flybe Nordic na Ålandy


Když jsem prohledával nejrůznější nabídky letenek z Helsinek, jednou z nejlevnějších možností byl let s Flybe Nordic do Mariehamnu. Tato poměrně neznámá destinace se ukázala býti velmi zajímavou, neboť se jedná o hlavní město autonomní provincie Finska nazývané Ålandy. Toto souostroví ležící mezi Finskem a Švédskem má přibližně 28 000 obyvatel, z nichž většina je švédsky hovořící. Zpáteční letenky stály 60€, což byla nejlevnější možnost při letu ráno tam, odpoledne zpět.

HEL-MHQ, BE5533, AT75
Na terminál 2 letiště Helsinki-Vantaa jsem dorazil přibližně dvě hodiny před odletem, tedy v 6:40. Jelikož všechny lety Flybe Nordic mají codeshare s Finnairem, je možno využít tří možností check-inu - online check-in, samoobslužný check-in na kiosku, nebo klasicky check-in u odbavovací přepážky. Já zvolil třetí možnost, i když jsem cestoval jen s příručním zavazadlem. Dostal jsem dokonce hned dva boarding passy, pro oba úseky. Na bezpečnostní kontrole byl docela nával, ale i tak jsem nečekal déle než 15 minut. Měl jsem ještě docela dost času před odletem, tak jsem si prošel skoro celý terminál. Letiště je celkem prostorné a přehledné, ničím nevybočuje ze standardu. Potěší zejména neomezená Wi-Fi zdarma a místa se zásuvkami na dobití mobilů nebo notebooků.

Jelikož už od rána byla obloha bez jediného mráčku, těšil jsem se na pěkný vyhlídkový let. Proto jsem byl docela překvapený, když zhruba půl hodiny před odletem najednou letiště zcela pohltila hustá mlha. Dohlednost se během pár sekund snížila cca na 100 metrů. S takovou rychlou změnou počasí jsem se tu ještě během tří měsíců pobytu nesetkal. Boarding začal půl hodiny před odletem a spočíval v převozu autobusem na stojánku číslo 10, kde už čekalo ATR 72-500 registrace OH-ATI. Dokonce i autobus měl vlastní Wi-Fi hotspot, který už jsem ale nevyužil, protože cesta včetně čekání netrvala ani 5 minut.

Celkově letělo asi 30 cestujících, tedy skoro polovina kapacity ATR 72. Jenže všichni dostali místa v zadní části letadla, což po nástupu vypadalo značně komicky - vzadu natlačení všichni na sebe, v přední části nikdo. Až po chvíli letuška oznámila, že ti nejvíce vzadu (včetně mě) si mají přesednou dopředu z důvodu optimálního vyvážení. Pak už nic nebránilo spuštění motorů, powerbacku ze stojánky (vycouvání pomocí zpětného tahu) a pojíždění na dráhu 04R. Několik vteřin po startu jsme se vyhoupli nad nízkou oblačnost, která pokrývala celý Helsinský region.

Docela jsem byl zvědavý, jak se bude ATR 72-500 lišit od ATR 72-200, kterým jsem letěl minulý rok. Z venku si člověk všimne pouze šestilistých vrtulí oproti čtyřlistým, vevnitř pak je subjektivně mnohem méně hluku a vibrací. Novější verze má také modernější interiér. Let trval přibližně tři čtvrtě hodiny, chvíli po nastoupání do cestovní hladiny už následovalo klesání. I tak ale cestující nebyli ochuzení o palubní servis, který spočíval v nabídce placeného občerstvení. Za mírných větrných poryvů jsme pak přesně na čas přistáli na dráhu 21 letiště v Mariehamnu. Po přistání jsem ještě poprosil, zda by bylo možno krátce navštívit kokpit. Díky velmi ochotné posádce to nebyl žádný problém. Zajímavé je, že u ATR dveře z kabiny vedou nejprve do úzkého průlezu zavazadlovým prostorem, až za ním teprve následují dveře do kokpitu.

Jelikož z letiště do centra nejezdí žádný autobus, nezbylo než se vydat na přibližně 3 km cestu pěšky. Jedinou významnější turistickou atrakcí v Mariehamnu je muzejní loď Pommern, 95 metrů dlouhá plachetnice. Bohužel přístup na palubu je možný pouze od května do září. Hned vedle se pak nachází námořní muzeum, které mě už ale tolik nelákalo. Po pětihodinové prohlídce města a blízkého okolí spojené s Geocachingem jsem zamířil zpět na letiště.

MHQ-HEL, BE5536, AT75
Mariehamn je asi nejmenší mezinárodní letiště, které jsem zatím navštívil. Maličký terminál jen tak tak stačí na odbavení jednoho malého regionálního letadla. Kromě pravidelného letu do Helsinek se tu ještě létá do Stockholmu se společností NextJet a do Turku se společností Turku Air (která provozuje několik letounů Piper Navajo).

Tentokrát už byli cestující usazeni mnohem rovnoměrněji již od začátku, opět byla zaplněna přibližně polovina míst. Po rychlém spuštění motorů následoval vzlet z dráhy 21 a rychlá zatáčka na východ. Právě tento vzlet mi přišel asi nejpůsobivější z celého výletu, proto jsem jej nahrál na YouTube.



Ranní oblačnost už byla tatam a tak bylo zajímavé během letu sledovat nejprve stovky malých ostrůvků a pak stovky malých jezer. Hlášení posádky bylo vždy ve třech jazycích - ve finštině, švédštině a angličtině. Ani jsem se nenadál, a už jsme přistávali na dráhu 15 v Helsinkách. Krátké pojíždění na stojánku, přesun autobusem, průchod příletovou halou. Zbývala už jen hodinová cesta hromadnou dopravou zpět domů.

Malá letiště ve Finsku mají svůj půvab a kdybych se neohlížel na ceny, určitě bych jich chtěl navštívit mnohem víc. Opravdovou lahůdkou by pak byl let Helsinki-Pori nebo Helsinki-Enontekio, který provozuje společnost Air100, ale jejíž lety jsou operovány Saabem 340 Central Connect Airlines. Ceny těchto letenek ale už jsou hodně nad moji únosnou hranicí.

Mariehamn

Žádné komentáře:

Okomentovat